OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zaklínač je nehudebním fenoménem, jenž je s tímto webem srostlý už od prvopočátku, takže ignorovat nový seriál z dílny Netflixu by bylo zhola nemožné. Máme tu recenze na knihy, předchozí seriál i na počítačovou hru. Pro polovinu redakce je Geralt z Rivie kultem. I to je důvod, proč byla americká verze seriálu vyhlížena mnoha kolegy na jednu stranu s obavami, na druhou stranu s jistou dávkou nadrženosti.
Už první dny po vydání se objevila hutná dávka reakcí, které nezřídka kdy přecházely i do politických dimenzí. Od článků, které se vyhrazovaly proti toxické maskulinitě až po rasistické elaboráty, kritizující obsazení. Seriálu se rozhodně podařilo vzbudit emoce.
Seriál zpracovává hlavně první dvě povídkové knihy zaklínačské ságy, ale dostává se místy i mnohem dál. Všichni očekávali výpravné temné fantasy o lovci nestvůr ve světě, který je zmítán válkami. Tady se tvůrcům podařilo všechny uspokojit. Výprava je skvělá, možná mi tu chybělo více reálných lokací ze střední Evropy, ale tím, jak film vypadá, rozhodně nepůsobí vedle Hry o trůny jako chudý příbuzný. Jediné, nad čím jsem často vrtěl hlavu, jsou některé vizuální efekty. Podtrhuji některé. Například jedna konkrétní scéna, kde lidi levitují, vypadá, jakoby vypadla ze seriálu Xena. Mnoho jiných ale vypadá úžasně.
Trochu zamrzí styl vyprávění, kde se zpracovávají tři postavy v rozdílných dějových a časových liniích a pro ty, kteří neznají knihy, bude propletení osudů Geralta z Rivie, mladé cintránské princezny Cirilly a čarodějky Yennefer z Vengerbergu trochu zmatečné. Hlavně americká hodnocení nasvědčují tomu, že kdyby byly časové zvraty třeba jen uvedeny nějakým titulkem typu „stalo se před deseti lety“, byla by orientace v čase pro ty, jenž se se Zaklínačem setkávají poprvé, mnohem snadnější.
Lidem, kteří znají děj z knih tam a zpátky, zase neunikne několik zkratek, které ani seriálovému ději nesvědčí. Například to, že Ciri se v seriálu do Brokilonu dostane mnohem později, než v knihách. Také to, že povídkách se Geralt poprvé potkává se sedmiletou princeznou právě v drijádském lese. V tomto ohledu je znát určitá uspěchanost. Je například chvályhodné, že postavu Yennefer seriál rozvíjí více než Sapkowski, ale i tady je velmi uspěchaná část, která mě zajímala nejvíce a měla zobrazit přerod z outsidera v sebevědomou a mocnou čarodějku.
Jednotlivé díly nejsou zcela vyrovnané v tom, jak zpracovávají knihy. Na dračí povídku Tři Kafky jsem se vysloveně těšil a nakonec musím říci, že je skoro povedenější epizoda z polského seriálu z roku 2002. Podobně zkratkovitě a ochuzeně vyznívá i díl nazvaný "Čtyři mraky" o elfském osudu, což je z mého pohledu jedna ze zásadních událostí, která formuje Geraltovo vnímání světa. Závěrečný díl nebo povídka o Džinovi, nazvaná „Touhy v lahvi“, předčily má očekávání.
Krátce se zastavím i u toho, co americká produkce Zaklínači vzala. Jednoznačně mizí středoevropský étos a velká část slovanského folkoru, který měly jak knihy, tak hry. Henry Cavill se sice hlasově i kostýmem snaží vtělit do herního Geralta, na vyděděného mutanta, který putuje od vesnici k vesnici a likviduje nestvůry, je ale přeci jen příliš nařachaný a předimenzovaný. Na druhou stranu je opravdu krása sledovat jeho souboje, kde je převaha proti lidským protivníkům téměř hmatatelná. Tady cítíte mutanta, který je nadčověkem.
Nejde nezmínit i první reakce, které seriál vyvolal. Mezi nejcitovanější patří ty o narážkách na toxickou maskulinitu. Ve světě, kde hlavami králů otáčí emancipované čarodějky, kde království Cintry vede sebevědomá ženská? Ne fakt sorry. Ano, Geralt má větší bicáky, než by měl mít a prej mu kvůli tomu praskaly kostýmy, ale to je asi tak všechno.
Celkově jde ale říci, že Lauren Schmidt, která za seriálem stojí, obstála se ctí. Knižní předlohu vykořenila v rozsahu, který se dá snést a který byl zřejmě nevyhnutelný. Přidala prvky, na kterých se dá stavět v budoucnu. Doufejme, že bude i více času na vykreslení vztahů, které jsou nyní jen lehce načrtnuté. Druhá série, ohlášená na rok 2021, by měla opustit povídky a přejít do románové části Zaklínače, což slibuje trochu soudržnější materiál.
Nakonec ani nadšení ani zlamání. S větším rozpočtem ale rozhodně příslib do budoucna.
7 / 10
Vydáno: 2019
USA / Polsko, 2019, 7 h 57 min (Minutáž: 47–67 min)
Tvůrci: Lauren Schmidt
Režie: Tomek Bagiński, Alik Sakharov, Alex Garcia Lopez, ...
Předloha: Andrzej Sapkowski (kniha)
Scénář: Lauren Schmidt
Hrají: Henry Cavill, Freya Allan, Joey Batey, Millie Brady, MyAnna Buring, Tom Canton, Anya Chalotra, Eamon Farren, Björn Hlynur Haraldsson, Adam Levy, Jodhi May, Lars Mikkelsen, Maciej Musiał, Mimi Ndiweni, Royce Pierreson, Wilson Radjou-Pujalte, Anna Shaffer, Amit Shah, Therica Wilson-Read, Inge Beckmann, Emma Appleton, Alexandra Szűcs, Howard Chadwick
Producenti: Sean Daniel, Philip Waley
Scénografie: Andrew Laws
Lepší, než se čekalo. Tedy až od druhého či třetího dílu, protože úplný začátek je dosti zkratkovitý a rozpačitý. Lze odpustit černošského elfa i třeba vypaseného rytíře, který sotva funí, co však celek sráží nejvíc je pocit jakési umělohmotnosti. A tenhle lacinější dojem nezachrání ani Geraltova chlupatá hruď. Tak snad to druhá série posune výš...
Tím, že jsem knihy četl někdy před deseti lety (ne-li dříve), původní Polský seriál neviděl a z her hrál jen tu první, jsem se stal asi tak trochu ideální cílovou skupinou. Pamatoval jsem si dostatek na to, abych se neztrácel, ale málo na to, abych se rýpal v nepodstatných detailech. První sérii jsem si neskutečně užil. Henry je pro mě naprosto DOKONALÝ zaklínač. Chronologicky-retrospektivní časový tok vyprávění považuju za absolutně největší devizu. Pro mě hrozně milé překvapení, díky kterému jsem druhou půlku série doslova hltal, abych ten zmatek rozlousknul. Trochu menší důraz na slovanskou kulturu je naprosto logický a naopak smekám, kolik ho ze sebe dokázala americká produkce vymačkat. Bylo by naivní čekat víc.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.